Nadace CARF

14 Říjen, 22

Svědectví o životě

Pavla, život pod ochranou sv. Františka z Assisi.

Pablo Francisco Gutiérrez je mladý 25letý řeholník z kongregace Miles Christi. Právě přijel do Říma studovat bakalářský obor teologie na Papežskou univerzitu Svatého kříže, a to díky podpoře nadace CARF, která přispívá nejen na formaci diecézních kněží a seminaristů po celém světě, ale věnuje se také řeholním kongregacím, zejména těm, které vznikly nedávno. Posláním nadace CARF je, aby všichni její stipendisté měli odpovídající akademickou přípravu, která jim umožní čelit výzvám nové evangelizace.

Pablo Francisco je velice oddaný svatému Františkovi z Assisi a žije pod jeho ochranou. Vypráví nám o svém povolání.

"Příběh mého povolání má hodně společného s mým jménem. Život, který je zázrakem a životem pod ochranou svatého Františka z Assisi. Narodil jsem se ve Villa Elisa, městě v okrese La Plata v provincii Buenos Aires v Argentině. Ačkoli se nyní docela rozrostlo, když jsem byl dítě, bylo tam jen velmi málo domů, bylo mnohem menší. Moji rodiče a celá moje rodina jsou věřící rodina. Jsem třetí ze šesti sourozenců. Moje maminka Cristina, od které všichni máme víru, otec Luis, tři bratři a tři sestry, všichni velmi oddaní apoštolátu.

Ve vile Elisa byli silně zastoupeni františkáni, Současná farnost je vlastně bývalý františkánský klášter, naproti němuž je škola svatého Františka z Assisi, kterou nyní provozuje naše kongregace."

Můj život byl zázrak

"Všichni lidé ve vile Elisa byli velmi oddáni svatému z Assisi. Když se mnou matka čekala dítě, měla velmi nebezpečný zánět slinivky břišní a lékaři ji ujišťovali, že o dítě, které čeká, přijde. Lkomunita se modlila především ke svatému Františkovi, a operace se uskutečnila 8. prosince, na svátek Neposkvrněného početí Panny Marie. Díky Bohu operace dopadla nad očekávání dobře a dítě, kterým jsem byla já, bylo zcela zdravé.

Sám lékař si tuto událost nedokázal vysvětlit a matce řekl, že se jedná o zázrak. Spoléhali jsme také na modlitby matčina bratrance, kněze z Rosaria, který od začátku operace až do dne mého narození sloužil každý den mši svatou a modlil se za mě.

Vždycky jsem byla přesvědčená, že mě Matka Boží od té chvíle zachovala pro svého Syna, abych místo smrti žila a sloužila Bohu. Proto jsem přesvědčen, že tento zázrak byl počátkem mého povolání.

Velmi rané povolání

"Musím říct, že celá rodina vděčí mé matce za to, že přijala víru. Ona sama obrátila mého otce, když jsme se vzali, a všechny své děti uměla dobře vést. Ve třech letech jsem začal chodit do školy svatého Františka a od té doby si pamatuji, že jsem vždycky chtěl být knězem. kněz. Dokonce si vzpomínám, jak jsem si hrál na to, že budu sloužit mši svatou ve svém pokoji... Jako oltář jsem používal stůl a jako svatostánek starý noční stolek.

Díky Bohu byla v mé rodině vždycky povolání. Můj strýc, kněz a bratr mé matky, právě studoval na stejné univerzitě. Bratranec mé matky, o kterém jsem mluvil dříve, je také knězem v Rosariu v Argentině.

I když v době dospívání touha stát se knězem poněkud vyprchala, teď vidím, že mě Pán vždycky volal v pozadí.z prvních tužeb mého dětství.

Pablo Francisco Gutiérrez s dalším bratrem Milesem Christi.

Pablo Francisco Gutiérrez je na snímku s dalším bratrem z kongregace Miles Christi. Říká, že příběh jeho povolání má hodně společného s jeho jménem. "Můj život začal díky zázraku a vždy byl pod ochranou svatého Františka z Assisi.

K řeholnímu životu: Kongregace Miles Christi

"Vědět Miles Christi Bylo to velmi snadné. Můj dům je jen blok od farnosti a od dětství jsem vždy navštěvoval skupinu zvanou Jestřábi jižního kříže, která patří k Miles Christi. Moje matka nám vždycky říkala: "Musíte chodit do katolické skupiny... do kterékoli chcete. Ale tady nezůstanete, musíte se vyučit". Nyní jsme mu s bratry za tento požadavek velmi vděční.

V Halcones jsem strávil celé dětství a mládí. Začal jsem v osmi letech a skončil v sedmnácti, spolu se školou. Vedoucí a kněží se tam snažili vštípit nám zdravou křesťanskou radost s pevným životem ve zbožnosti a silnými pouty dobrých přátelství. Díky této skupině jsem se sblížil s kongregací, začal jsem vést vážnější život zbožnosti s duchovním vedením a každoročními rekolekcemi. A právě tam jsem přijal Boží volání.

Duchovní cvičení svatého Ignáce

"V roce 2013, když mi bylo patnáct let, jsem se vydal na rekolekce, duchovní rekolekce ticha, inspirované metodou svatého Ignáce. Tam jsem jasně viděl, že mě Bůh volal už jako dítě, ale nyní s mnohem větší intenzitou.

Vzpomínám si na všechny tehdejší otázky... hlavně proč já, co bude s lidmi, se kterými dělám apoštolát, s mými přáteli atd.? A Bůh sám se postaral o to, aby mi na ně odpověděl. V hloubi duše jsem se bála, co se stane, a viděla jsem, že je nutný akt víry a důvěry v Boha. Byl to skákání do prázdna, dávání Bohu bianko šek, plný důvěry. že když se zcela odevzdám, On se nenechá překonat ve velkorysosti a postará se o všechno, co mě trápí. A o zbytek se samozřejmě postaral zdravý rozum: pokud opravdu tak moc chci svůj dům, rodinu, přátele atd. je bezpečnější, aby se o to postaral On.

Dobrovolnictví a modlitba

"Zbýval mi ještě rok do skutečného vstupu do řeholního života, a tak jsem se rozhodla využít celý ten rok k tomu, abych se věnovala apoštolátu. Vzpomínám si, že jsem začal více pracovat v apoštolátu v Miles Christi, zejména s přáteli ve skupině Falcon.

Kromě toho jsme s jedním kamarádem z Halcones vytvořili se spolužáky skupinu asi deseti lidí, se kterými jsme každý čtvrtek jezdili do dětské nemocnice v La Plata na onkologické oddělení, kde jsme se věnovali apoštolátu dětí s rakovinou. Každý pátek jsme pak absolvovali půlhodinovou adoraci Nejsvětější svátosti a pak jsme se navzájem podělili o svačinu.

"Vždycky jsem byla přesvědčená, že mě Matka Boží od té chvíle zachovala pro svého Syna, a místo abych zemřela, budu žít, abych sloužila Bohu."

Náboženská formace

"Když jsem dokončil střední školu, mohl jsem 22. února 2015 vstoupit do řeholního života v Miles Christi. Tam jsem studoval humanitní vědy a filozofii ve formačním domě v Lujánu, několik kilometrů od svatyně Panny Marie Lujánské.

Poté jsem tam vykonal svůj noviciát, který vyvrcholil sliby a složením hábitu 11. února 2021, Panna Maria Lurdská spolu s bratři Agustín a Mariano de Miles Christi, kteří se mnou studují na Papežské univerzitě Svatého Kříže, také oni. díky podpoře nadace CARF. Měl jsem tu milost být součástí kongregace a být doprovázen vynikajícími kněžími, kteří mě po celou dobu podporovali, mezi nimi i otcem Gustavem a otcem Carlosem."

Nezapomenutelný rok

"Po slibech jsem byl poslán na apoštolskou přípravu do provincie San Luis v Argentině. Ten rok a půl pro mě bude nezapomenutelný. Pán mě naplnil milostmi, ale především velmi vyzrál v mé povolání. Tam jsem se mohl věnovat apoštolátu, kterému jsem chtěl zasvětit svůj život pro Pána a pro který nyní studuji teologii.

San Luis je chudá provincie, ale její obyvatelé mají k sobě velmi blízko a jejich víra je nápadně silná a přitom prostá. Mohl jsem hodně spolupracovat se skupinou Halcones, která tam vznikla před dvěma lety a do níž se zapojuje mnoho mladých lidí a dětí.

Věnoval jsem se také mladým vysokoškolským studentům, přednášel jsem, organizoval tábory atd. Velmi důležitým bodem bylo organizování misií v samotné provincii: jezdili jsme s mladými lidmi na různá místa, někdy do vesnic, někdy ke kapličkám v pohořích, kde jsme dlouho chodili po prašných cestách uprostřed pohoří, abychom došli do nějakého neznámého domu, kde žili lidé, modlili se s nimi a snažili se je přivést blíž k Bohu.

Kromě toho se nám s mladými lidmi a teenagery ze skupin podařilo vytvořit polyfonní pěvecký sbor a uspořádat dokonce dva koncerty. To vše vždy s cílem přivést duše k Bohu. Ale jedna z věcí, za kterou jsem Bohu nejvíc vděčný, je, že po roce tam byl můj bývalý formátor a zároveň můj opravdový bratr přidělen do mé vlastní komunity, takže jsme se tam o několik měsíců tvrdé apoštolské práce podělili.

Pablo Francisco Gutiérrez s mladými lidmi.

Pablo Francisco Gutiérrez s mladými lidmi a dalšími bratry z Miles Christi.

V Římě!

"Odjezd do Říma, abych pokračoval ve formaci, byl bolestný, ale Pán chce dokončit své dílo a já jsem musel ještě studovat teologii, než jsem mohl být vysvěcen. Všechny nás to bolelo, ale jak řekl můj formátor při jednom z loučení, "když mohl udělat tolik dobrého jako bratr... mnohem víc dobrého udělá jako kněz". Vzpomínám si, že jsem měl až třináct loučení.

Nakonec za to všechno děkuji Bohu a za to, že mi dal tuto velkou milost studovat teologii v centru naší víry, v Římě. A já si z celého srdce přeji, abych na tuto velkou milost, kterou mi Pán dává, dokázal odpovědět velkoryse a plně se věnoval studiu Boží vědy.zde na univerzitě v Santa Croce.

Proto bych také rád poděkoval především všem, kteří mi umožňují dokončit kněžskou formaci, zvláště pak všem bratřím a sestrám z Nadace CARF - Nadace Římského akademického centra, a ujistil je o vaší přítomnosti v mých modlitbách, že poskytují tuto velmi konkrétní pomoc naší milované církvi při formaci nových kněží. A děkuji také za ochranu svatého Františka z Assisi".

Gerardo Ferrara
Absolventka historie a politologie se specializací na Blízký východ.
Zodpovídá za studenty Papežské univerzity Svatého kříže v Římě.

Sdílejte Boží úsměv na zemi.

Váš dar přiřadíme konkrétnímu diecéznímu knězi, seminaristovi nebo řeholníkovi, abyste mohli znát jeho příběh a modlit se za něj podle jména a příjmení.
DARUJTE NYNÍ
DARUJTE NYNÍ